Knižní recenze: Alexa - Cvičitelka koní: Velká šance

Knižní recenze na...

Alexa - Cvičitelka koní: Velká šance

Gaby Hauptmann

Originální název: Alexa - die Amazone 1 Die Grosse Chance - 1. část

Autor/ka: Gaby Hauptmann

Edice: Alexa - Cvičitelka koní

Pořadí v edici: 1.

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012 (ČR)

Počet stran: 96

Žánr: Koňska romance

Vlastní uvedení do děje

     Šestnáctileté Alexe se splní jeden z mnoha snů. Celý rok stráví ve stáji strýčka Kurta, kde bude trénovat jeho koně. Alexu čeká plno těžkých úkolů. Jestliže si někdo myslí, že s koňmi je jen a pouze lehké pořízení, šeredně se plete! Alexa postupně přichází na to, že i koně mají svoji vlastní hlavu a když si zkrátka něco zamanou, jen těžko se jim to vymlouvá. K tomu všemu je tu ještě Flavio, o kterém ani nevěděla, dokud se zčistajasna neobjevil před ní samotnou. Pravé drama ale nastává ve chvíli, kdy se strýček Kurt dostává do nebezpečí a Alexa je nucena hledat ho v lese spolu s Flaviem.
     Vše se ale naštěstí vyřeší a nikomu se nestane nic závažného. Někdo by už možná čekal, že toho bylo dost, ale v tuto chvíli přijíždí na statek host, který nejspíš Alexe změní život od základu. Minimálně jí poskytne šanci ho změnit.

Můj názor na knihu

Lonžování Amparo (zdroj)

    Nebudu se na nic vymlouvat a rovnou se přiznám, že tato knížka byla skutečně ani ne stostránková, takže se četla velmi rychle. Nicméně i když je tenká, má moc hezkou vazbu a obálku. Na ohmat a vystavení v soukromé knihovničce je to naprosto krásná knížka. Vydavatel zkrátka vychytal ten příjemný formát.

     Příběh začíná tím, jak se Alexa seznamuje s impozantním čerým hřebcem Chicolem, do kterého se samozřejmě na první pohled zamiluje. Je už trochu ohrané, že se hlavní hrdinka vždy zamiluje do toho nejlepšího koně ve stáji, do toho se přeci zamiluje každý. Ale ve skutečnosti si člověk může zamilovat i mnohem obyčejnější koně (znám mnoho případů, jsem i jedním z nich). Samozřejmě každý kůň je něčím výjimečný, ale chtěla jsem tím říct, že to nutně nemusí být kůň s výborným rodokmenem nebo vyskákaným stupněm ST. To jen takové odbočení.
     Líbilo se mi, že Alexe nešlo hned všechno napoprvé. Práce s koňmi je velice složitá a když koně pořádně neznáte, je s ním často těžké pořízení. Na to přišla i Alexa. Nejprve musela koníky poznat a teprve na těchto poznatcích mohla stavět nějaký pracovní plán, který by vyhovoval každému koni na míru. Na druhou stranu se mi zdálo, že byla Alexa vážně hodně lehkomyslná. Jsou to přeci jen už nějak hodnotní koně, navíc to jsou cizí koně, tak by s nimi měla zacházet s určitým rozmyslem, což se mi při jejím prvním dni příliš nezdálo.
     Už při prvním setkání si Alexa s Flaviem, synem strýčka Kurta, nepadli příliš do oka, ale to přeci neznamená, že se ti lidé k sobě musejí chovat takto. To bylo hrozné. Trpěla jsem celou knížku. Neustálé pošťuchování jako mezi tříletými děcky ve školce u téměř dospělých lidí, to je vážně k nevydržení. Vůbec se mi nelíbila scénka Flaviových polonahatých přátel u bazénu. Řekla bych, že když ta knížka má být pro věkovou kategorii hádám dvanáct let, tak by tam takováhle scénka zase úplně být nemusela. Navíc to příběhu jen uškodilo. Bylo to zbytečné odbočení. A navíc nechutné.

Alexa a Chicolo (zdroj)

     Jako odplatu za neustálé Flaviovo pošťuchování mu Alexa připravila pomstu. A v tomto bodě jsem žasla nad tím, jak tohle může někdo udělat. Alexa totiž předem věděla o chystané společné vyjížďce a samozřejmě věděla i o tom, že si Flavio naschvál vybere jejího milovaného Chicola. Proto hřebce příliš nejezdila, aby byl bujný a nějak svou přebytečnou energií  uškodil Flaviovi. Taková lehkomyslnost! Tohle bych nikdy v životě neuděla a to jsem mladší jak samotná Alexa. Probůh, jestliže tohle někdo udělá, tak vážně nemá u koní co dělat. Takhle využít zvíře... Navíc se Flaviovi mohlo stát spoustu hrozných věcí, potom tedy i strýčku Kurtovi nebo samotnému Chicolovi. Zkrátka je to všechno zbytečně nebezpečné a špatné. Kdybych byla na Alexině místě, zaprvé bych se k Flaviovi hned při prvním setkání chovala mnohem lépe. Na místě Flavia by mě Alexina první reakce na jeho přítomnost taky pěkně naštvala. A potom, při Flaviových narážkách na Alexu mu dívka měla zkrátka jen něco odseknout a dál ho ignorovat. Ono by ho to přestalo bavit. Měla se zaměřit na důležitou práci s koňmi a Flavia si nevšímat.
     Když se pak dostaneme dál, k nebezpečné jízdě lesem, kdy Alexa a Flavio hledali strýčka Kurta s jeho koněm, ta jízda se mi celkem líbila. Mezi Flaviem a Alexou už to pak bylo mnohem lepší a už se taky docela chovali na svůj věk. Avšak když Flavio spadl ze svého koně, čekala jsem od Alexy trochu více péče a starosti, která se bohužel nedostavila.
     Předem už mohu prozradit, že vše dobře dopadlo. Scénkou v hospodě jsem si nebyla úplně jistá. Nevěděla jsem úplné rozpoložení svých pocitů. Zkrátka mi to přišlo divné. Být na msítě autorky, vymyslela bych to trochu jinak.
     Po téhle zkušenosti Alexy, Flavia a Kurta nastoupí na scénu další postava, slavný jezdec Harald Struckat. Harald se mi celkově dost líbí, působí na mne jako příjemný člověk.

(zdroj)

     Jakmile přijede, je na chvíli klid s nepříjemnými scénami a já už doufám, že mne nic hrozného nečeká, ale bohužel. Další šok přichází ve chvíli, jak Alexa reaguje na rozhovor o Chicolovi. V téhle chvíli bych jí s prominutím vrazila facku. Chovala se opravdu rozmazleně a... zkrátka příšerně. V tomhle ohledu mne hlavní postava velice zklamala. Dále jsem pak jen nechápala, že jí rodiče tak rychle dovolili jet na úplně cizí místo s cizím člověkem. Mně by to rozhodně jen tak nedovolili. Mnohem více by se pozastavili nad tímto rozhodnutím.
     Abych tu nepsala úplné slohy, trochu to už zkrátím. Celkově bych autorce doporučila, aby tolik nepoužívala vykřičníky. V hodně větách to bylo naprosto zbytečné. A potom také, aby se tolik neutrhávala nad některými scénami. Autorka tak hezky jede po jedné "lajně" a potom najednou buch, velká akce, ale pro mě je to spíše většinou katastrofa. Také bych autorce vytknula, že si neumí přiřadit alespoň nějaké znaky chování k určitému věku. Hodně jsem tu teď popsala hlavně ty špatné věci, ale nechci tím naznačit, že kniha je jenom špatná a nestojí za to, aby si ji někdo přečetl. To určitě ne! Jen to není nic úžasného, ale na oddechové čtení to postačí.

O autorce

Gaby Hauptmann se narodila roku 1957 v Trossingenu a nyní žije v Allensbachu (Německo), kde se živí jako novinářka a spisovatelka. Doposud prodala více než šest milionů výtisků svých knih, což z ní činí jednu z nejúspěšnějších německy píšících autorek. První příběh z jezdeckého prostředí vydala v roce 1994 pod názvem Amazonka Alexa. Všechny její knížky se záhy staly bestsellery, byly přeloženy do několika světových jazyků a úspěšně zfilmovány. Na knížkách o koních s ní spolupracuje její dcera Valeska, která je nejenom první a velmi kritickou čtenářkou, ale někdy se svou mámou vymýšlí i příběhy.

(zrdoj: zadní strana knihy Káju nic nerozhází, PonyClub)

Hodnocení knihy: 5 z 10

Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy velice děkuji nakladatelství Fragment.

Knihu si můžete zakoupit zde.