Knižní recenze: Erilian - Město čarodějů

Knižní recenze na...

Erilian - Město čarodějů

Tereza Janišová

Originální název: Erilian - město čarodějů

Autor/ka: Tereza Janišová

Edice: Erilian

Pořadí v edici: 1.

Nakladatelství: XYZ

Rok vydání: 2011 (ČR)

Počet stran: 272

Žánr: Fantasy

Anotace

Mocné město Erilian řídí Velká rada čarodějů, není jednoduché se stát jejím členem, každý by jím chtěl být. Někteří i za cenu zločinu. To ale hlavní hrdinka Kiara, vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana, zatím netuší. Stejně tak nezná pravdu o smrti svých rodičů… S Kiarou se setkáváme v okamžiku, kdy vstupuje na Univerzitu magických věd jako studentka prvního ročníku. Od toho okamžiku je konec bezstarostnému dětství. Do jejího života vstupuje láska, zklamání a nečekané odhalení vlastní minulosti…
Město čarodějů - svět magie, území velké lásky, v němž dobro bojuje se zlem a místo, kde se nakonec ukáže, kdo je skutečně dobrým a kdo ne.

Můj názor na knihu

    Na úplný začátek bych se ráda zmínila o obálce a deskách knihy. Grafika obalu a tvrdé, tlusté desky příjemného formátu totiž knize dodávají na působnosti. Úvodní obrázek je přímo geniálně graficky zpracován a ilustrátor si v tomto ohledu dal opravdu záležet i na detailech nebo na krásném pozadí prolínajících se mraků a vzadu se tyčících budov města. Petr Vyoral, ilustrátor knihy, tedy odvedl přímo výbornou práci. Ale ilustrace se neobjevily pouze na obálce, nýbrž jimi byla zdobená kniha i zevnitř. Opravdu hodně se mi líbil obrázek Lyraze a Kiary na maškarním bále. Ještě pořád mám tu kresbu vrytou do paměti.
     Ještě než se začne příběh plně odvíjet, autorka nás seznamuje s tím, co se stalo v minulosti Kiaře a jejím rodičům. Je to docela dost smutné, přihlížet tomu, jak malá roztomilá holčička náhle přijde o rodiče a útočník jí ještě k tomu vymaže paměť. Nicméně i přes toto neštěstí se Kiara časem vzpamatuje a příběh začíná tím, že se svou nejlepší kamarádkou Jinxie nastupuje na vysokou čarodějnou školu, kde učivo není nijak lehké. 
     Hned po prvním dni se však Kiara zaplete do potyčky se staršími chlapci, když odchází z hospody, kde se slavilo zahájení roku. A právě v této chvíli se zde poprvé objeví záhadný cizinec na ještě záhadnějším tvorovi a zachrání Kiaru před opilými útočníky. Tahle scéna se mi vážně líbila, byla skoro jako vystřižená z pohádky, kdy princeznu zachraňuje princ na bílém koni, zde to bylo pouze zaměněné, cizinec byl oproti princi v blyštivé zbroji oděn černě a místo bílého hřebce měl gryfa. 
     Po prvním nečekaném setkání pak následovalo pár dalších neočekávaných setkání, podle toho, z jakého pohledu se na to díváme. Někdy pronásledoval cizinec Kiaru, někdy Kiara cizince. Rozhodně se to mezi nimi ale začalo vyvíjet v hezké přátelství, i když vše bylo stále ještě křehké a stačila jedna chyba, aby se cizinec Lyraz sbalil a s Kiarou už ani nepromluvil. K nedůvěře měl samozřejmě mnoho oprávněných důvodů. Velice obdivuji, jak se Kiara postupně seznamovala s Lyrazem. Bylo to hezky plynulé, nejprve takové "oťukávání" a zjišťování vzájemné důvěry, potom přátelství a nakonec zamilovanost. 
     Vše se dovršilo tím, že Lyraz Kiaře ukázal tajemství celého města - zas tak spoilerovat nebudu. Opravdu mě to uchvátilo a skvěle jsem si to představovala. Ten zvláštní pocit, když vstoupíte na starou posvátnou půdu, potom pronásledování nebezpečnými stíny a nakonec ta záře. Tahle scéna byla opravdu moc hezká, ale ještě lepší byla scéna s konečným odhalením. Musím říci, že kniha nudná vážně nebyla, ale určitě byla taková... poklidná, až do posledních pár stránek. Znáte to, když váš život běží jako na drátkách a pak se náhle stane několik věcí najednou, a vy si myslíte, že se vám život dočista sesypal pod nohama? Takový pocit měla nejspíš Kiara, protože co je horší, než když zjistíte, že člověk, o kterého jste se mohli vždy opřít, vám celý život lhal, jenom vás využíval, hodil vinu na vašeho milovaného a teď vás chce dokonce zabít? 
     Na konci knihy to byl opravdu úžasný zvrat a velká dávka akce. Musím říct, že jsem do poslední chvíle nevěděla, kdo je tedy ten hodný a kdo zlý a byla jsem dost překvapená, když se odkryla celá pravda. Vím jen, že jsem se při čtení Kiařiných myšlenek modlila, aby věřila Lyrazovi. Mé modlitby sice vyslyšeny nebyly, ale i tak vše dopadlo dobře, tak proč zoufat. Kniha je moc hezká a jen tak se nevidí, aby takto dobrou fantasy knihu napsal český autor. Klobouk dolů.

O autorce
Tereza Janišová se narodila 30. května 1989 v krásné Praze stověžaté. Většinu svého dosavadního života strávila na Hradčanech. Petřín, Nový svět, Pražský hrad a malebně křivolaké uličky Malé Strany byla místa, kde prožila dětství. Právě magie prostředí, na jehož podobě se podepsala staletí, do značné míry ovlivnila její vnímání světa.  
Čas plynul a po výtvarně zaměřeném gymnáziu nastoupila Tereza na Fakultu architektury ČVUT, kde nyní studuje třetím rokem. Psaní se ovšem věnuje od chvíle, kdy se naučila skládat slova do vět. Svou první povídku, obyčejnou tužkou, dětským písmem, v rozsahu právě jedné stránky papíru, napsala ve svých sedmi letech. Od té doby se do psaní vrhla po hlavě a své okolí zásobovala příběhy rozličných žánrů, vždy ji to však nejvíce táhlo k fantasy. Jejími spisovatelskými favority jsou například Neil Gaiman nebo Oscar Wilde.

(zdroj)

Hodnocení knihy: 7 z 10