Knižní recenze: Alexa - Cvičitelka koní: Škola jezdectví

Knižní recenze na...

Alexa - Cvičitelka koní: Škola jezdectví

Gaby Hauptmann

Originální název: Alexa - die Amazone 1 Die Grosse Chance - 2. část

Autor/ka: Gaby Hauptmann

Překladatel/ka: Dagmar Steidlová

Edice: Alexa - Cvičitelka koní

Pořadí v edici: 2.

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012 (ČR)

Počet stran: 152

Žánr: Koňská romance

Vlastní uvedení do děje

     V duhém díle Alexa odlétá s Haraldem Struckatem, který jí, jakožto výjimečně talentované dívce, nabídl ježdění na jeho koních pod špičkovým trenérem. I když to může znít jako splněný sen, Alexa ještě neví, že bude mít problémy vyjít s ostatními žáky jezdeckého kurzu, protože kdo by nezáviděl dívce, která si sem jen tak nakráčí a hned půjde jezdit ty nejlepší koně?

     I přes první nepříjemnosti umí Alexa zabodovat jak u přísného trenéra, tak u svých spolužáků a postupně získává přátele. Jeden problém by tu ale byl. Sice jezdí krásnou mladou klisnu, ale velice se jí stýská po jejím hřebci Chicolovi.

     Postupem času si Alexa musí poradit i s Michaelem, který se do ní zakoukal.

     Teď už je jen na ní, aby jí vydrželo silné sebevědomí a ona tak mohla zvládnout všechny překážky, které jí stojí v cestě za úspěchem. 

Můj názor na knihu

     Ačkoliv byste od takové docela tenké knížky moc neočekávali, já ji budu vyvolávat do nebes. Není to jen proto, že koně jsou mým živlem, ačkoliv to skutečně bude i tím, protože jiní lidé by některé věci nemuseli chápat tak jako my, milovníci koní, a knížka by je nemusela tolik bavit, ale mne bavila.

     Dobře, měla své plusy i mínusy, ale plusová znamínka převážila. Začnu tedy pochvalami.

     První pochvala patří postavám, především seskupeným jezdcům v jezdeckém kurzu. Bylo hezké, že Gaby jezdce nepopisovala jen z jedné strany a to buď špatné nebo dobré, ale jezdci byli popsáni opravdu z obou stran. Každý z nich měl dobré vlastnosti, ale našly se tam i některé špatné. Ten, který se předtím jevil jako mrzout a otrava, nakonec zas tak špatný přeci jen nebyl. A naopak ten, kdo se projevil jako první přítel, v tomto případě kamarádka, nemusel být až tak hodný. Ale samozřejmě v knize nebylo opomenuto sdělení pocitů i ostatních kromě Alexy. Několikrát, sic jen párkrát, se setkáváme i s jinými pohledy psaní, například se podíváme do hlavy Alexiny soupeřící kamarádky, která brzo nastoupí jakožto opravdový sportovní soupeř proti Alexe, nebo se zadíváme do hlavy zamilovanému Michaelovi.

Alexa & Chicolo (zdroj)

     Druhá pochvala patří prostředí. Při čtení jsem jen tiše vzdychala a záviděla, být takhle v Německu v prestižní stáji! Ale dobře dobře, já se spokojím se svou maličkou čtyřnohou černou kráskou :) Každopádně prostředí bylo skvělé. Příběhu a jeho postavám to nastavilo laťku vysoko a náhle se tu naskytlo plno výzev, které čekají na pokoření. Velice se mi líbila i Alexina statečnost střetnout se s ostatními studenty i když se tvářili tak, jako by se snažili vraždit pohledem. A v knize bylo i hezky ukázáno, že i "mistr tesař se někdy utne" aneb jeden den Alexa předvádí svůj talent a dokonalé drezurní cviky s klisnou majitele stáje, ale druhý den přelétne přes překážku místo koně ona. Takže je vidět, jak moc je jezdectví složité a jak moc se může jeden den ježdění vydařit, tak moc se může i druhý den zmařit.
     Celá kniha se mi opravdu moc líbila až do okamžiku závěrečné kapitoly. Dobré konce jsou sice hezké, ale až takhle? Na konci jsem si opravdu připadala jako v tom sladkém americkém béčkovém filmu, který má být velikým důkazem toho, jak se lidi a zvířata mají mít rádi, ale tohle knize nesedlo a bylo to až příliš sladké, až příliš šťastně končící. Všechno bylo najednou, jakýmsi zázrakem, naprosto úchvatné, všichni udělali všechno proto, aby Alexa byla šťastná a přitom se tato šestnáctiletá dívka, která by už měla mít dost rozumu v té své hlavičce, zachová jako malé rozcapené dítko. Ve své rozjařené horlivosti se Alexa chovala opravdu hloupě a často takové chování vídám u svých mladších sestřenic a bratránků, ale promiňte, téhle dívce je už šestnáct let! Mnohem lépe se dokáží ovládat i holky od koní, kterým je deset až dvanáct let a to jich znám dost. Takže to musím vytknout. Ale jinak byla kniha - velice! - příjemná, lehce se četla i při cestě přeplněným autobusem, kde je dost rušno a není lehké se na četbu soustředit, ale do této knihy jste se mohli opravdu s klidem ponořit, pak už si jen dát pozor, abyste nepřejeli zastávku :)

O autorce

Gaby Hauptmann se narodila roku 1957 v Trossingenu a nyní žije v Allensbachu (Německo), kde se živí jako novinářka a spisovatelka. Doposud prodala více než šest milionů výtisků svých knih, což z ní činí jednu z nejúspěšnějších německy píšících autorek. První příběh z jezdeckého prostředí vydala v roce 1994 pod názvem Amazonka Alexa. Všechny její knížky se záhy staly bestsellery, byly přeloženy do několika světových jazyků a úspěšně zfilmovány. Na knížkách o koních s ní spolupracuje její dcera Valeska, která je nejenom první a velmi kritickou čtenářkou, ale někdy se svou mámou vymýšlí i příběhy.

(zrdoj: zadní strana knihy Káju nic nerozhází, PonyClub)

Hodnocení knihy: 7 z 10

Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy velice děkuji nakladatelství Fragment.

Knihu si můžete zakoupit zde.