Poselství jednorožců - Strážci dobra (Michaela Burdová)

Poselství jednorožců - Strážci dobra

(Michaela Burdová)

Série: Poselství jednorožců

Díl: první

Počet stran: 288

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2008/2011

Anotace: Vydejte se za dobrodružstvím do Lilandgarie, země posvátných jednorožců! Jednorožci jsou ztělesněním dobra, a dokud drží pohromadě, nemá zlo šanci zmocnit se vlády. Jeden z jednorožců se však ztratí a dobro je narušeno. Černý čaroděj chce ovládnout celou Lilandgarii. Vypouští z temnoty odporné nestvůry a snaží se najít ztraceného jednorožce, aby zničil dobro jednou provždy a osvobodil z hlubin temnot nejmocnějšího démona všech věků a světů. Do Lilandgarie se proto vracejí elfové, aby pomohli zachránit dobro a opět nastolit rovnováhu světa.

Aranis:

Co by to bylo za úžasnou princeznu, kdyby neuměla krotit koně, ještě k tomu měla toho nejúžasnějšího koně ze snů malých holčiček a nebyla úchvatně krásná, šikovná, milá... a tak dále, a tak dále. Aranis mi vážně lezla na nervy. Možná, že mám spíš ráda zlé postavy, ale často i ty dobré si zamiluji. Avšak jedno vím jistě, co bych autorce poradila: nedělat bezchybné postavy. Ve skutečnosti si moc lidí neuvědomuje, kolik chyb tvoří dokonalost. I když má nějaká postava své mouchy, svým způsobem je neodolatelná. Ale když do příběhu vsunete dívku, která má téměř vše a má doslova velký problém s tím, že se musí smířit se svým osudem a vládnout lidu - jako by nemohla být šťastná z toho, že čaruje, jako by si toho ani nevážila, je to chyba. Pak si musím jako čtenář pomyslet jen tohle, nevděčnice Aranis.

Lavril:

Nejspíš bych měla někde vyvěsit transparenty s nápisem "Lavril, do toho!". Ona je skvělá. Silná, hbitá, rozhodná. I její zásady mají určité výhody. Možná v ní někdo vidí jen samé chyby a myslí si, že je tvrdá a neproniknutelná jako kámen, což skoro i je, ale podle mého názoru je neodolatelná. Nejspíš má oblíbená postava. Taková holka mi opravdu sedla. Kdybych měla být autorkou knihy já, neváhala bych a dala jí hlavní roli, protože to si zaslouží. Nejvíce povedená postava z celého příběhu.

 
Veragin:
Ze začátku se mi velice líbil. Řekla jsem si, aha, tak tohohle kluka budu mít vážně ráda. Ale bohužel, jak pžíběh pokračoval, už jsem v něm úplně neviděla to, co na začátku. Nelíbilo se mi, jak zacházel s láskou mezi ním a Aranis, což je zjevná chyba spisovatelky, protože bych do Veragina neřekla, že se bude chovat takto. On, vždy pozorný, důkladný, bez chybičky. Musím uznat, že kdybych byla muž, tak bych neváhala si s ním vyměnit postavu, ale to, jak se na začátku zdál být chytrý, zmizelo ve chvíli, kdy se tak hloupě zachoval k Aranis. I když vše dopadlo dobře, čekala jsem od něho naprosto jiné chování.

Shrnutí: 

Ačkoliv jsem se na knihu velmi těšila, jsem zklamaná. Vůbec nesplnila moje očekávání. I když má nádhernou obálku, kterou velmi zaujme, uvnitř už není tak skvělá. Nevím, jak ji někdo mohl nechat s tolika pravopisnými chybami, téměř na každé stránce byla minimálně jedna. Ve slovech chyběla písmena, sem tam bylo některé slovo dvakrát, autorka zřejmě neví, jaký je rozdíl mezi slovesem a přídavným jménem, protože čárky psala na nesprávná místa ve větách a určité věci vysvětlovala dvakrát, což mne jako čtenáře unavuje, než kdyby to vysvětlila jednou a pořádně. Taktéž bych od ní čekala více promyšlené rozhovory mezi postavami, trochu více si s nimi pohrála. Připadalo mi, jako by autorka měla skvělý nápad, ale neuměla ho plně zrealizovat. A nabyla jsem dojmu, že ani ona přesně neví, co je temnota a co dobro. Vysvětlení typu "dobro pochází z dobra" nebo "...a pak se naučil ovládat temnotu. Potom se ponořil do ještě větší temnoty a otevřel Bránu temnot..." podle mne není vysvětlení. Bylo zřejmé, že se v tom již autorka sama ztrácí, natož čtenář.

Hodnocení: 6,5/10 
Stav: recenzní výtisk

Za tento recenzní výtisk vděčím nakladatelství Fragment.
Knihu si můžete koupit zde.